Vočasy na tripu: Když se psychedelický film nebojí být upřímný

Základní informace o filmu a režisérovi

Vocasy na tripu konečně přinášejí pohled do fascinujícího světa české psychedelické scény, jak ji ještě nikdo neukázal. Uznávaný dokumentarista Jan Látal se vydal na tříletou cestu časem od divokých šedesátek až po dnešek, aby odhalil příběh, který se dotýká každého, kdo někdy přemýšlel o hranicích lidského vědomí.

Tři roky života, dvě stě hodin natočeného materiálu a nespočet setkání s lidmi, kteří psali historii českého undergroundu. Takhle vypadala příprava dokumentu, který rozhodně není jen dalším suchým pohledem do minulosti. Látal dokázal něco výjimečného - spojil surové archivní záběry se současností způsobem, který vás vtáhne do děje a nepustí.

Vizuální stránka filmu je jako psychedelický trip sám o sobě. Kameraman Jakub Halous se vyřádil s experimentálními záběry, které vám možná rozšíří zorničky i bez jakýchkoliv substancí. A když k tomu přidáte původní hudbu složenou přímo pro film, dostanete audiovizuální zážitek, který si budete pamatovat ještě dlouho.

Málokdo ví, že režisér strávil spoustu času v terénu, kde navštěvoval pamětníky a sbíral dosud nezveřejněné materiály z dob, kdy být součástí undergroundu znamenalo riskovat svobodu. Díky tomu film obsahuje záběry, které většina z nás nikdy neviděla - autentické záznamy z bytových koncertů, tajných setkání a undergroundových akcí.

Technické zpracování snímku je na světové úrovni, což není u českých dokumentů úplně běžné. Post-produkční studio UPP odvedlo stejně kvalitní práci jako pro hollywoodské trháky, a to se na výsledku sakra pozná. Zvuk? Ten vás pohltí tak, že zapomenete na okolní svět.

Hlavní postavy a jejich charakteristika

Ve filmu Vocaši na tripu se potkáváme s partou neobyčejných lidí, kteří společně tvoří barvitý příběh plný zvratů. Dominik Vašut hraje Petra, programátora v krizi, který hledá únik z každodenní rutiny a nachází ho v experimentování s psychedeliky. Jeho tichá povaha a věčné hloubání nad smyslem života z něj dělají postavu, se kterou se může spousta z nás ztotožnit.

Markéta Hrubešová jako Klára je terapeutka, která sama potřebuje terapii. Paradoxně pomáhá druhým, ale vlastní problémy řešit nedokáže. Její vztah s Petrem je jako horská dráha - zejména když zjistí, čím si její partner prochází.

David Novotný v roli Tomáše je ten týpek, kterého byste chtěli mít jako kámoše. Věčný hledač pravdy a duchovní průvodce, který ale není žádný nudný guru. Naopak, jeho charizma a životní moudrost z něj dělají jednu z nejzajímavějších postav filmu.

Jana Plodková jako Marie je pravý opak svojí sestry Kláry. Tvrdá byznysmenka, co věří jen na čísla a fakta. Její upřímnost někdy hraničí s bezcitností, ale právě její postava vnáší do příběhu potřebný konflikt.

Karel Dobrý ztvárňuje doktora Nováka s překvapivou lidskostí. Z počátečního skeptika se postupně mění v člověka, který začíná chápat, že ne všechno lze vyřešit předepsáním prášků.

Nesmíme zapomenout na Jiřího Lábuse, který jako Petrův táta dokonale vystihuje generační propast mezi rodiči a dětmi. A Tatiana Vilhelmová jako Petrova kolegyně Lucie představuje most mezi šíleným světem experimentů a normální každodenností.

Všechny postavy se během filmu mění, jejich vztahy se proplétají a komplikují, což vytváří příběh, který je stejně spletitý jako život sám. Jejich příběhy jsou tak skutečné, že by se klidně mohly odehrávat i v bytě vedle vás.

Děj a zápletka filmu

Film se odehrává v dnešní Praze a vypráví příběh tří kámošů - Tomáše, Adama a Petra. Ti se jednoho večera rozhodnou pro bláznivý nápad - dát si psychedelický houby před návštěvou malýho artovýho kina. Co měl být obyčejnej večer u filmu, se promění v divokou jízdu jejich vlastním vědomím.

Všechno to začne v Tomášově bytě, kde si rozdělí lysohlávky vypěstovaný v Petrově sklepě. S hlavou plnou očekávání nasednou na tramvaj směr centrum, kde maj v plánu kouknout na nějakej švédskej experimentální film. Už cestou začínaj cejtit, že tohle nebude úplně normální večer.

V potemnělým sále si sednou dozadu a film začne. Najednou už nikdo neví, co je skutečný a co je výplod jejich mysli. Plátno před nima ožívá, postavy z filmu jako by vystupovaly ven a mluvily přímo na ně. Tomáš se úplně zamiluje do hlavní hrdinky, zatímco Adam začíná propadat panice, že všichni v sále věděj, co maj za lubem.

Petr, kterej měl původně hlídat ostatní, to přehnal s dávkou. Začne nahlas komentovat film a dělat scény, čímž na sebe strhne pozornost celýho sálu. V jednu chvíli se zvedne a jako v transu míří k plátnu, úplně uhranutej tím, co vidí.

Co následuje, je jedna velká zkouška nervů. Normální věci jako zajít si na záchod se měněj v surreální výpravu, každej pohled cizího člověka vyvolává paranoiu a najít východ je jako procházet bludištěm. I ta nejobyčejnější situace se stává výzvou.

Vrchol přichází, když se Adam ztratí někde v útrobách kina. Ostatní ho musej najít, ale jak, když sami nevěděj, co je skutečný a co ne? Drogy působěj jako pravdomluvný sérum - najednou se vyplaví na povrch všechny starý křivdy, tajemství a nevyřešený problémy mezi nima.

Za svítání, když účinky konečně odezněj, si všichni tři uvědoměj, že tohle nebyla jen šílená noc - bylo to něco, co jejich přátelství navždy změnilo. A možná k lepšímu.

Psychedelické prvky a vizuální efekty

Film přináší fascinující vizuální zážitek, který vás vtáhne do světa změněného vědomí. Představte si, jak se běžná realita kolem vás začne postupně měnit - barvy ožívají, prolínají se a tančí v rytmu podmanivé elektronické hudby.

Každý detail je promyšlený do posledního pixelu. Všední předměty se před vašima očima proměňují v něco úplně jiného - stěny se vlní jako moře při bouři, stropy se rozpouštějí do spirál a podlaha? Ta se mění v zrcadlo, které odráží pokroucené obrazy hlavních postav.

Světlo a stín si tu hrají vlastní hru. Z normálního osvětlení se stává psychedelická show - neonky probleskují tmou a vytvářejí atmosféru, ze které vám běhá mráz po zádech. A když kamera zabere detaily obličejů? To teprve uvidíte - zorničky se mění v portály do jiných světů a kapky potu se třpytí jako diamanty.

Zvuková stránka vám zamotá hlavu stejně jako ta vizuální. Normální zvuky se postupně mění v něco nepopsatelného, splývají s hudbou a vytváří zvukovou krajinu, která vás obklopí ze všech stran. Je to, jako byste byli přímo tam, uprostřed toho všeho.

Čas? Ten tady nefunguje tak, jak ho znáte. Některé momenty se táhnou jako med, jiné proletí rychlostí blesku. Závěrečná scéna pak všechno spojí do jednoho ohromujícího celku, kde se realita úplně rozpustí a vy si nejste jistí, co je skutečné a co ne.

Hudební doprovod a soundtrack

Hudební složka filmu Vocasy na tripu je naprostý unikát, který vás vezme na neuvěřitelnou cestu časem i prostorem. Za tímhle zvukovým zázrakem stojí Martin Přikryl společně s kapelou Psychedelic Breakfast - a to, co spolu vytvořili, vám doslova vyrazí dech.

Představte si, že sedíte v křesle a necháváte se unášet vlnou progresivního rocku ze sedmdesátek, který se nenápadně prolíná s moderními beaty. To kouzlo starých dobrých Moogů a Mellotronů vás přenese zpátky v čase, jako byste tam tehdy sami byli.

A pak přijde skladba Tripové vidiny - páni, to je teprve jízda! Théremin se proplétá se sitárem a vytváří zvuky, co jste v životě neslyšeli. Přikryl si s tím vyhrál jako kouzelník - jednou jste nahoře, jednou dole, zvuk se točí kolem vás jako spirála a vy nevíte, kam dřív s ušima.

Když už máte pocit, že je toho na vás moc, film vás zklidní jemnými tóny piana. Je to jako balzám na duši, taková malá přestávka na vydechnutí. A víte, co je super? Že tam uslyšíte i skutečné zvuky z míst, kde se natáčelo - všechno důmyslně zamíchané do hudby tak, že nevíte, kde končí realita a začíná fantasy.

Původně toho nahráli mnohem víc, než se do filmu vešlo. Zbytek vyšel na speciálním albu, po kterém se jen zaprášilo. Není divu, že soundtrack skončil v nominacích na Českého lva - tohle prostě není běžná filmová hudba, to je majstrštyk, který si zaslouží samostatnou pozornost.

Do toho všeho ještě přimíchali pár pečlivě vybraných songů ze šedesátek, aby to mělo tu správnou šťávu. Celé je to poskládané tak dokonale, že jeden přechod navazuje na druhý jako dobře namazaný stroj.

Kritické ohlasy a divácké reakce

Film Vocasy na tripu rozvířil vody české kinematografie jako máloco v poslední době. Jde o film, který vás buď naprosto nadchne, nebo totálně naštve - nic mezi tím.

Když jsem seděl v kině, nemohl jsem si nevšimnout, jak mladí diváci doslova hltají každý záběr. Ta hypnotická kamera Tomáše Svobody vás vtáhne do děje tak, že zapomenete dýchat. Jasně, někdo může říct, že je to moc přepálený, ale hele - není tohle přesně ten důvod, proč do kina chodíme?

Mladší generace si film zamilovala. A není divu - konečně něco, co není prvoplánové, něco, co nutí přemýšlet. Na druhou stranu, slyšel jsem i dost nadávání od starší generace. Moc složitý, nepochopitelný, na co to jako koukám? - takové reakce byly běžné.

Hudba ve filmu je kapitola sama o sobě. Je to jako když vás někdo vezme za ruku a provede vás celým tím psychedelickým výletem. Každý tón sedí přesně tam, kde má, a vytváří atmosféru, ze které vám běhá mráz po zádech.

Jasně, na sociálkách se to hemží kritikou ohledně zobrazení drog. Někteří to považují za nezodpovědné, ale ruku na srdce - není lepší o těchto věcech mluvit otevřeně než je zametat pod koberec?

Zahraniční kritici film přirovnávají k dílům Lynche nebo Noého. To je samo o sobě parádní kompliment. A herecké výkony? Hlavní role je zahraná tak přesvědčivě, že místy zapomínáte, že se díváte na film.

Filmová akademie film nominovala v několika kategoriích, což jen dokazuje, že i experimentální snímek může prorazit do mainstreamu. Ať už si o filmu myslíte cokoliv, jedno je jisté - česká kinematografie už dávno nebyla tak živá a diskutovaná.

Cesta k úspěchu je plná nečekaných překážek, ale každá z nich nás posouvá blíž k našemu cíli. Film je jako život - nikdy nevíme, co nás čeká za další scénou.

Zdeňka Procházková

Zajímavosti z natáčení filmu

Natáčení filmu Vocasy na tripu bylo plné nečekaných momentů a zajímavých situací, které celý štáb překvapovaly. Režisér Martin Kohoutek strávil přípravou scénáře více než dva roky, během kterých osobně navštívil několik komunit žijících alternativním způsobem života. Původně měl film trvat pouze 90 minut, ale množství nasbíraného materiálu bylo tak působivé, že se konečná stopáž protáhla na 127 minut.

Během natáčení v horské oblasti Beskyd musela být jedna scéna přetočena sedmnáctkrát kvůli neustále se měnícímu počasí. Hlavní představitel Karel Novotný si dokonce během natáčení zlomil dva prsty, když se snažil zachytit padající kamerovou techniku v hodnotě několika milionů korun. Navzdory zranění pokračoval ve filmování s obvázanou rukou, což bylo následně zakomponováno do příběhu jeho postavy.

Zajímavostí je také skutečnost, že většina hudby použité ve filmu byla nahrána přímo na lokacích natáčení místními muzikanty. Zvukový mistr Pavel Dvořák strávil více než měsíc nahráváním autentických zvuků přírody, které později využil při finální mixáži. Některé scény byly natočeny za použití speciální techniky time-lapse, kdy jedna sekvence západu slunce vznikala nepřetržitým natáčením po dobu 72 hodin.

Pro vytvoření autentické atmosféry komunity žijící mimo civilizaci byli herci týden před začátkem natáčení ubytováni v jurtech bez přístupu k moderním technologiím. Toto rozhodnutí se ukázalo jako klíčové pro věrohodnost jejich výkonů. Kostýmní výtvarnice Marie Svobodová vytvořila všechny kostýmy ručně, přičemž používala výhradně přírodní materiály a tradiční techniky barvení.

Největší výzvou pro produkci bylo zajištění povolení k natáčení v chráněné krajinné oblasti, kde se nachází vzácné druhy rostlin a živočichů. Štáb musel dodržovat přísná ekologická pravidla a každý den kontrolovat, zda jejich přítomnost nenarušuje místní ekosystém. Několik scén muselo být přesunuto na jiné lokace kvůli hnízdění ohrožených druhů ptáků.

V postprodukci strávil tým více než osm měsíců, především kvůli náročným vizuálním efektům zobrazujícím halucinogenní stavy hlavních postav. Režisér trval na tom, aby tyto sekvence byly vytvořeny kombinací praktických efektů a minimálního množství počítačové grafiky, což vedlo k vytvoření unikátního vizuálního stylu. Pro zachycení těchto scén byla použita speciální kamera s vysokorychlostním snímáním, která běžně slouží pro vědecké účely.

Film se natáčel v průběhu všech čtyř ročních období, aby zachytil proměny přírody a života komunity. Tento přístup sice prodloužil dobu natáčení na téměř 14 měsíců, ale výsledkem je působivý dokument o koloběhu života v souladu s přírodními cykly. Celkově bylo natočeno více než 300 hodin materiálu, ze kterého byl následně sestříhán finální film.

Vliv filmu na českou kinematografii

Film Vocasy na tripu se stal významným milníkem v historii české kinematografie, především díky svému nekonvenčnímu přístupu k filmovému vyprávění a experimentální vizuální stránce. Jeho vliv na domácí filmovou scénu lze pozorovat v několika rovinách, které významně ovlivnily následující generace českých filmařů. Především způsob, jakým snímek pracuje s vizuálními efekty a surrealistickými prvky, otevřel nové možnosti pro české filmaře, kteří do té doby byli spíše konzervativní v používání experimentálních technik.

Významným aspektem vlivu filmu na českou kinematografii je také jeho odvážný přístup k narativní struktuře. Vocasy na tripu prolomily tradiční lineární vyprávění a ukázaly, že i český film může úspěšně experimentovat s různými časovými rovinami a paralelními dějovými liniemi. Tento přístup inspiroval řadu mladých režisérů, kteří začali ve svých dílech více experimentovat s formou a obsahem.

Film také významně přispěl k rozvoji české filmové postprodukce. Technické řešení vizuálních efektů a práce s digitálními technologiemi stanovily nové standardy v domácí produkci. Mnoho postprodukčních studií začalo po uvedení filmu investovat do modernějších technologií a rozšiřovat své možnosti, což vedlo k celkovému zvýšení technické kvality české filmové tvorby.

Nezanedbatelný je také vliv filmu na způsob, jakým česká kinematografie přistupuje k žánrovému mixu. Vocasy na tripu úspěšně kombinují prvky různých filmových žánrů, což bylo do té doby v českém prostředí spíše neobvyklé. Tento přístup otevřel cestu dalším filmařům k experimentování s žánrovými konvencemi a jejich kreativnímu míchání.

Z hlediska distribuce a marketingu film ukázal, že i netradiční snímek může najít své publikum a být komerčně úspěšný. Způsob, jakým byl film propagován a distribuován, stanovil nový precedens pro marketing nezávislých českých filmů. Mnoho producentů a distributorů začalo následně více experimentovat s alternativními distribučními strategiemi a cílenějším marketingem.

Důležitým aspektem je také vliv filmu na filmové vzdělávání. Snímek se stal častým předmětem analýz na filmových školách a inspiroval novou generaci studentů filmu. Jeho inovativní přístup k filmové řeči a technickému zpracování je dodnes studován a diskutován v akademickém prostředí.

Film také přispěl k většímu mezinárodnímu zájmu o českou kinematografii. Jeho úspěch na zahraničních festivalech otevřel dveře dalším českým filmům a pomohl obnovit reputaci české kinematografie na mezinárodní scéně. Tento úspěch motivoval další filmaře k tvorbě děl s mezinárodním přesahem a ambicemi.

V neposlední řadě film ovlivnil i způsob financování českých filmů. Jeho úspěch ukázal, že i odvážnější projekty mohou být životaschopné, což vedlo k větší ochotě investorů podporovat experimentální a netradiční filmové projekty. Tento posun v přístupu k financování měl dlouhodobý pozitivní dopad na rozmanitost české filmové produkce.

Ocenění a festivaly

Film Vocasy na tripu se od své premiéry těšil značnému zájmu na domácí i mezinárodní festivalové scéně. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde měl snímek svou slavnostní premiéru, získal zvláštní uznání poroty za inovativní přístup k žánru psychedelického dramatu. Festivalová porota vyzdvihla především originální vizuální zpracování a neotřelý způsob vyprávění příběhu.

Na prestižním festivalu v Rotterdamu byl film zařazen do sekce Bright Future, kde vzbudil značný ohlas mezi zahraničními kritiky. Nizozemští recenzenti ocenili zejména surrealistické prvky a způsob, jakým režisér pracuje s tématikou změněných stavů vědomí. Film zde získal cenu FIPRESCI udělovanou mezinárodní federací filmových kritiků.

Na domácí půdě byl snímek nominován na Českého lva v kategoriích nejlepší film, režie a kamera. Přestože hlavní cenu nezískal, odnesl si ocenění za nejlepší zvuk a hudbu, což podtrhlo význam audiovisuální stránky filmu. Na festivalu Finále Plzeň získal cenu studentské poroty a cenu diváků, což potvrdilo jeho schopnost oslovit jak odbornou, tak širokou veřejnost.

Významného úspěchu dosáhl film také na specializovaném festivalu Altered States v Berlíně, kde získal hlavní cenu v kategorii experimentálních snímků. Porota ocenila především odvážné propojení dokumentárních prvků s hranou fikcí a psychedelickými sekvencemi. Festival následně zařadil film do své putovní přehlídky, díky čemuž se dostal do artových kin po celé Evropě.

Na festivalu v Jihlavě byl snímek součástí sekce Česká radost, kde vyvolal živou diskusi o hranicích mezi dokumentem a fikcí. Odborná veřejnost ocenila způsob, jakým film pracuje s autentickými výpověďmi protagonistů a jejich zasazením do stylizovaného vizuálního rámce. Následně byl film pozván na několik významných evropských festivalů včetně CPH:DOX v Kodani a DOK Leipzig.

Vocasy na tripu se také představily na několika specializovaných přehlídkách věnovaných alternativní kultuře a undergroundu. Na festivalu Other Visions v Olomouci získal cenu za nejlepší audiovizuální počin, což podtrhlo jeho význam v kontextu současné české experimentální tvorby. Film byl následně zařazen do programu několika zahraničních festivalů zaměřených na kontrakulturní témata, včetně významných přehlídek v Londýně a Berlíně.

Mezinárodní distribuce filmu byla podpořena účastí na industry programech několika významných festivalů, což vedlo k jeho uvedení v artových kinech v Německu, Francii a zemích Beneluxu. Díky pozitivním ohlasům se film dostal také do programu několika významných filmových institucí, včetně pařížské Cinémathèque Française a londýnského Institute of Contemporary Arts.

Kulturní dopad a odkaz filmu

Film Vocasy na tripu se stal významným milníkem v české kinematografii a zanechal nesmazatelnou stopu v kulturním povědomí společnosti. Jeho nekonvenční přístup k zobrazení alternativní kultury devadesátých let vyvolal řadu diskuzí a ovlivnil následující generace filmařů. Snímek se stal kultovním dílem především mezi mladými diváky, kteří v něm našli autentické zachycení tehdejší atmosféry a životního stylu.

Významný dopad měl film především na způsob, jakým česká kinematografie přistupovala k zobrazování subkultur a undergroundových komunit. Stal se inspirací pro řadu nezávislých filmařů, kteří následně začali experimentovat s podobnými tématy a vizuálním stylem. Film také přispěl k legitimizaci alternativního umění v očích širší veřejnosti a pomohl překlenout propast mezi mainstreemovou a undergroundovou kulturou.

V akademických kruzích se Vocasy na tripu staly předmětem mnoha analýz a studií, zejména v kontextu post-revolucční transformace české společnosti. Snímek je často citován jako příklad autentického zachycení období, kdy se česká společnost vyrovnávala s novými svobodami a možnostmi. Jeho dokumentární prvky kombinované s uměleckou stylizací vytvořily jedinečný formát, který inspiroval novou vlnu českého dokumentárního filmu.

Film také významně ovlivnil hudební scénu, když představil širšímu publiku underground devadesátých let. Soundtrack filmu se stal kultovním a mnoho písní z něj zlidovělo. Některé hudební skupiny, které se ve filmu objevily, zaznamenaly následně větší popularitu a jejich tvorba se dostala k širšímu publiku. Vizuální estetika filmu ovlivnila také módní trendy a výtvarné umění té doby, především v oblasti street artu a alternativního designu.

V současnosti je film považován za důležitý historický dokument mapující specifickou éru české kultury. Jeho vliv lze pozorovat v současné tvorbě mladých režisérů, kteří se k němu často vztahují jako k inspiračnímu zdroji. Originalita zpracování a odvážný přístup k tabuizovaným tématům otevřely cestu dalším tvůrcům, kteří se nebojí experimentovat a překračovat zavedené konvence.

Význam filmu přesahuje hranice České republiky - stal se předmětem zájmu na mezinárodních filmových festivalech a přispěl k formování obrazu české kinematografie v zahraničí. Jeho autenticita a syrovost oslovily diváky i kritiky v mnoha zemích, kde film rezonoval především jako svědectví o transformaci post-komunistické společnosti. Snímek tak významně přispěl k mezinárodnímu dialogu o kulturní identitě střední Evropy v období po pádu železné opony.

V pedagogické oblasti se film stal součástí výuky na filmových školách jako příklad inovativního přístupu k dokumentárnímu žánru a jako studijní materiál pro pochopení společenských změn devadesátých let. Jeho odkaz žije i v současných diskusích o roli umění ve společnosti a o vztahu mezi mainstreamovou a alternativní kulturou.